Boubínský prales
Chůdové kořeny
Chůdové kořeny jsou typickým úkazem pralesního porostu. Jsou pozůstatkem divokého mládí stromků, které zakořenily na ztrouchnivělých kmenech, pařezech a vývratech. Zetlelá dřevina jim umožnila zachycení a počáteční růst, ale s přibývajícím věkem se stromky snažily uchytit na pevnějším základu a zkusmo vyháněly kořeny kolem kmene. Po úplném zvětrání a rozložení „mateřského pařezu“ zůstaly jen chůdové kořeny. Tolik tradiční interpretace.
Starý jazyk stromů
Starší výklady ale vycházejí z pevnějšího základu. Podle nich v noci staré stromy ožívají a s temným mručením se vydávají na truchlivou pouť lesem. Jednou za sto let se schází na tajném místě a vedou poradu v řeči, které nikdo nerozumí. Je to starý jazyk stromů. Místo sykavek užívají jehličí a listí a nosovky vyslovují tak, že si větvemi zacpou dírky po datlovi. Obsah jejich rozhovorů není znám, ale soudí se, že mluví jen o vážných věcech. Dost možná si ale vyprávějí pralesní vtipy. Těžko říct. Jejich černému boubínskému humoru bychom asi také nerozumněli.
Ukázky:
